Asi osmdesátku živých hadů, ještěrů a velkých pavouků mohou lidé vidět až do posledního prázdninového čtvrtka na terarijní výstavě v luhačovické galerii Elektra.
Asi osmdesátku živých hadů, ještěrů a velkých pavouků mohou lidé vidět až do posledního prázdninového čtvrtka na terarijní výstavě v luhačovické galerii Elektra.
V Expozici lze také spatřit například svlečený krunýř pavouka, asi čtyřmetrovou hadí kůži nebo v lihu naložené hádě, které se narodilo s dvěma hlavami.
„Ze živých exponátů je nejzajímavější asi madagaskarský hroznýš, který patří mezi ohrožené, zaujmou určitě i jedovatí hadi, jako kobra, chřestýš, nebo zmije. Kromě toho tu máme například chameleony, včetně čerstvě vylíhlých mláďat. Teprve asi před týdnem se vyklubala z vajíček, která byla ukryta v písku po dlouhých sedm měsíců," popsal pořadatel výstavy Karel Zavadil. Tento chovatel z Veselí nad Moravou se teraristice věnuje asi třicet let od dob, kdy ho spolužačka za studia střední zemědělské školy seznámila s odborníkem na hady z Brna. „Hned jsem se nadchl. Navíc když máte třeba jednoho hada či pavouka starat se o ně je docela snadné a ani to nevyjde příliš draho," nastínil. Vysvětlil také, že běžně chovaní hadi jako užovky korálové přijdou na pár set korun. „Další náklady znamená terárium, které stojí tak přes dva tisíce. Jinak ale platíte jen elektřinu na svícení, které zajišťuje zvířatům hlavně teplo a potravu, ale had sní obvykle jen jednu myš týdně. A každý týden terárium musíte vyčistit," popsal Zavadil. Sám však svého koníčka za asi třicet let rozvinul natolik, že se mu už více než deset let věnuje i profesionálně a pořádání výstav a přednášek, prodej plazů a hlodavců a hmyzu chovaných na krmení ho živí. Je to ale práce na plný úvazek. „Mám asi 200 hadů, ještěrů asi 70, pavouků 40 a tak se jim musím věnovat denně intenzivně. Navíc jako potravu pro ně i na prodej chovám také dva tisíce hlodavců, červy, cvrčky a šváby. A třeba ještěři jedí častěji než hadi a je s nimi víc starostí," podotkl Zavadil.
Při prohlídce výstavy se díky jeho letitému zájmu a zkušenostem dostane návštěvníkům také odborný výklad s řadou zajímavostí a mohou si část exponátů v případě zájmu i pořídit. Pokud chtějí, mohou vzít hada či ještěra s asistencí chovatele i do ruky. „Návštěvníci se nemusejí bát. Hadi jsou tím stresovaní daleko víc než kterýkoli člověk, co je vezme do ruky. Proto taky střídám, kterého vytahuji, aby jim to neublížilo," vysvětlil chovatel.
Většinu zvířat, která chová, nepovažuje vůbec za nebezpečná. „Myslím, že pro děti je daleko nebezpečnější třeba cizí pes někde na ulici," míní Zavadil. Svého času proto také nechal svou malou dcerku jezdit na několikametrovém hadovi. „Vozil ji po pokoji a z médií si to chodili fotit a natáčet," pousmál se chovatel. Přiznává ale zároveň, že jeho vášeň pro chovatelství se s rodinným životem příliš ráda nemá. „Manželce stále přibývající zvířata dost vadila a asi i to byl důvod našeho rozchodu," povzdechl si Zavadil. Tento rozchod mu pomohly přečkat ale právě zvířata, hlavně velcí hadi, které měl nejvíc v oblibě. „Ti měli dokonce jména Adam a Eva a pomohli mi jak psychicky, tak finančně, protože měli potomstvo, jehož prodejem se mi po rozvodu podařilo lépe vyjít a penězi," poznamenal. O tom, že hadům zasvětil svůj život, hovoří i to, že jim pořídil vlastní byt, nad tím svým. Jeho práce se zvířaty je spojená také s řadou mýtů, které musí návštěvníkům výstav a přednášek, které pořádá na různých místech republiky. „Naprostý nesmysl například je, že velký had si lehne vedle člověka, narovná se a měří si tak, jestli by ho dokázal sníst," poznamenal chovatel. Mnozí také myslí, že tancující kobra poslouchá fakírovu píšťalu a proto tančí. „Had ale neslyší, takže jen reaguje na pohyby té píšťaly," vysvětluje Zavadil. Mezi omyly patří i to, že hadi jsou slizcí, o čemž se zmiňuje i přirovnání, že je někdo slizký jako had. „Had má běžně kůži suchou, pouze některé typy vodních hadů, jako například naše užovka obojková, vylučují na obranu páchnoucí sekret, takže tam možná tato pověra vznikla," přiblížil Zavadil. Kromě vyvracení pověr, informuje návštěvníky o řadě zajímavostí, třeba o chameleonech. „Ti chovaní v zajetí nemění barvu podle prostředí, ale spíše podle nálady, protože tím, že žijí bez nebezpečí, původní instinkt trochu ztrácí," vypráví Zavadil. Poukazuje také na to, že jeho výstava je celkově unikátní. „Je tu více druhů hadů než v leckteré ZOO," pochlubil se. Ví prý, o čem mluví. „V zoologické jsem také nějaký čas pracoval," vysvětlil chovatel.
