„Započínám já své věci, né zlú mocú, ale Božú mocú, s Krista Pána dopomocú,řekni mi vosku vosčíčku, copak je s Dorlú Dorličkú,s dívkú švarnú, čo s ňou bolo, čo s ňou bude, rekni mi, jako sa jí povede na zdraví, ščastí, Božím požehnání. Zaklínam ju s Bohom prvýkrát ..."
„Započínám já své věci, né zlú mocú, ale Božú mocú, s Krista Pána dopomocú,řekni mi vosku vosčíčku, copak je s Dorlú Dorličkú,s dívkú švarnú, čo s ňou bolo, čo s ňou bude, rekni mi, jako sa jí povede na zdraví, ščastí, Božím požehnání. Zaklínam ju s Bohom prvýkrát ..."
Když se tato slova starého magického kopaničářského zaklínání rozlehla 6. 6. v podvečerních hodinách knihovnou v Luhačovicích, ocitlo se všech 110 návštěvníků besedy se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou alespoň v duchu na malebných Moravských Kopanicích, místě, kde léta provozovaly své léčitelské a věštecké umění žítkovské bohyně.
Žítkovské bohyně byly vědmy, zaříkávačky a bylinkářky na moravsko-slovenském pomezí, v oblasti Bílých Karpat. Po staletí unikaly pronásledování, přežily čarodějnické procesy i obě světové války. Je známo, že i v době hluboké totality, v 70. a 80. letech, přijížděli na Kopanice lidé zdaleka široka a hledali u bohyň pomoc, dobrou radu a podporu. Za první republiky za bohyněmi jezdila i honorace – lázeňští hosté – z Luhačovic. Poslední žijící bohyně zemřela vloni v létě. Přestože je to smutné, i její konec byl tragický (zemřela násilnou smrtí) a tím vlastně dostála pověsti o tom, že tyto „vyvolené" ženy většinou neodcházely z tohoto světa přirozenou smrtí. Zvláštní souhrou náhod, představovala Kateřina Tučková svou knihu přímo na Žítkové, v den jejího pohřbu
A nemluvilo se jen o Žítkovských bohyních, ale také o první vynikající autorčině beletristické knize Vyhnání Gerty Schnirch, která se dotýká stále bolavého tématu poválečného odsunu Němců z Československa, v tomto případě konkrétně z Brna. Jak řekla sama spisovatelka. „ Smyslem této knihy není vyvrátit ani zvážit míru provinění, obhajovat ani soudit. Je to příběh jednotlivce, který byl obětí války."
Nám nezbývá, než poděkovat Kateřině Tučkové a všem přítomným za krásný emotivní večer a nebylo by to stylové rozloučení, bez kopaničářského zaříkávadla „
... tato mračna zakalená a búřlivá povětří zažeň, jakož i všeckny neřesti v nich škodlivé, krupobití, hromy a blesky... prosíme, rozežeň a zkaž Bůh všemohúcí!
za knihovnu Milana Mikulcová
Poznámka redakce / Videoreportáž z besedy sledujte premiérově v úterý 11. 6. v týdeníku na www.luhacovice.cz
run_function('hash','po-modules-photogallery','12964','global $wc;$wc=array();$pom=stripslashes('661'); $wc['id']=(($GLOBALS['interpret']->is_serialized($pom))? unserialize($pom):$pom);$pom=stripslashes('12964'); $wc['unique_id']=(($GLOBALS['interpret']->is_serialized($pom))? unserialize($pom):$pom);$wc['function_id']='po-modules-photogallery';','a:0:{}'); ?>
